Rizika a prevence mimotělní ztráty krve během dialýzy

Při dialýze to vidíme neustále – všichni se zaměřují na rychlost odstraňování tekutin a odstraňování z ní, ale často zapomínáme na krev, která je přímo v hadičce. To je skutečné riziko a není malé. U pacientů s chronickým selháním ledvin má většina z nich již renální anémii, takže i malá ztráta krve během léčby je může dohnat k závažným problémům. Mluvíme o zhruba 200 mililitrech krve, které cirkulují mimotělním oběhem při každé sezení. A pokud se v hadičkách vytvoří sraženina, nebo pokud místo vpichu stále mokvá, nebo se jehla omylem vytáhne, pak hemoglobin klesne, únava a závratě se zhorší a my dále zatěžujeme srdce. Takže se zvyšují kardiovaskulární komplikace. A tady je ta děsivá část: pokud včas nezachytíme odpojení žilní linky, pacient může ztratit krev tak rychle, že během několika minut upadne do hypovolemického šoku. To není teorie – to je známé nebezpečí, kterému musíme čelit čelem.

Prozkoumali jsme klinická data a důvody se scvrkávají na několik případů opakovaného provinění. Zaprvé, okruh není zcela utěsněn – uvolněné spoje, vadné klouby a tak dále. Zadruhé, punkční jehla nebo katétr se mohou uvolnit, zejména pokud se pacient pohybuje. Zatřetí, po vytažení jehly vidíme krvácení, ale pouze proto, že komprese nebyla provedena správně. Pak je tu problém se srážlivostí krve: když provádíme dialýzu bez heparinu nebo když jehla do píštěle špatně nasává kvůli nízkému průtoku, krev stagnuje a tvoří se sraženiny. A nezapomeňte na nedbalou manipulaci – jako je otevření dialyzačních hadiček v nesprávný čas nebo mokvající krvácení z místa vpichu, které prostě nejde zastavit. Musíme si ale také přiznat, že faktorem jsou i samotní pacienti – pokud se na křesle příliš pohnou, hrot jehly může narazit na stěnu cévy, což omezuje průtok, což také spouští srážení krve. Je to tedy kombinace vybavení, techniky a chování pacienta.

Aby se tato rizika mohla řešit, musí zdravotnická zařízení a pacienti společně vybudovat vícevrstvý ochranný systém.